Domestikace kočky domácí
Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. K domestikaci došlo ve Starém Egyptě v údolí Nilu. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí. Předkové těchto koček pravděpodobně patřili k poddruhům divoké kočky, kočky plavé, kočky divoké evropské a kočky stepní. Tyto poddruhy se staly předchůdci dnešních plemen kočky domácí.
Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni – Bastet, která byla zpodobňována v podobě kočky a poblíž jejích chrámu ve městě Pibaste, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti, štědrosti aj. Zobrazovali ji jako malou kočku se lví hlavou a později jako ženské tělo s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem.